Dokážeš to – cesta k filmu

Skromnost, talent, angažovanost, originalita – to vyzařuje z charismatické osobnosti mladé dívky Viktorie Pražákové, vítězky 5. ročníku Pražský filmový kufr 2021.

Pozvali jsme ji do Bílovce, aby nám pověděla něco o sobě a o tom, jak vznikal její vítězný snímek “Dodo”. Zajímalo nás rovněž, jestli se zapojí také do našeho bíloveckého filmového festivalu BAF a zda se může s námi podělit se svými zkušenostmi a originálními nápady. Byli jsme překvapeni, čím vším se zabývá a s jakým zápalem se tomu oddává.

Je studentkou 3. ročníku Gymnázia Hladnov v Ostravě s výukou ve španělštině. Spravuje účet studentského senátu, je předsedkyní mediálního výboru, pro školní filmový klub tvoří plakáty, píše do školních novin, hraje na akordeon. Díky úspěchu ve video soutěži organizované společností  Amnesty International se dostala až na Island, hraje divadlo jak v češtině, tak ve španělštině, ve které i natočila krátkometrážní film „Con mi guitarra“. Vytvořila alternativní dokumentární film “Uvěřit”, v němž použila 2D počítačovou animaci. Můžeme ho vidět na výstavě “Uprchlá, hledá skrýš, stále uniká” v galerii současného umění PLATO.

Hovořit s ní bylo velmi příjemné.

Viky, ty ses přihlásila v roce 2021 do filmové soutěže v Praze. Můžeš nám povědět, jak k tomu došlo?

Ano, úplnou náhodou jsem narazila na soutěž Pražský filmový kufr, kam mohou děti a mladí lidé přihlašovat své krátké filmy různých žánrů. Velmi mě to zaujalo a rozhodla jsem se natočit krátký hraný film. Chtěla jsem vytvořit něco neobvyklého, ukázat, že je možné přijmout na druhých odlišnost, jinakost, nekonvenčnost. Zvolila jsem si tedy osamělou bytost odlišnou od všech, jakési Dodo, které žije v přírodě a  i přes svou odlišnost nalezne k sobě spřízněnou duši. Jeho jméno jsem objevila v článku o reálných osobách, které se necítí ani jako muž, ani jako žena, dokonce ani jako člověk a které si říkají právě takto – Dodo.

V závěrečných titulcích tvého filmu je vidět, co všechno jsi musela zvládnout sama. Je to hlavní role, námět, scénář, režie, architekt, střih, hudba, rekvizity. Jak ses s tím dokázala vypořádat?

Snažila jsem se vše předem důkladně promyslet, dělala jsem si natáčecí plány, seznamy, storyboardy, aby pak v průběhu natáčení šlo všechno tak, jak má. Taky jsem se snažila přemýšlet i prakticky, aby bylo vše jednodušší a co nejméně nákladné. Ráda dělám věci komplexně. Několikrát jsem i přizvala na pomoc s kamerou svou kamarádku fotografku a kamaráda herce o zastání menší, ale i tak velmi důležité role. 

Leckoho by mohlo zajímat, kolik času jsi věnovala na vytvoření filmu o metráži 15 -ti minut.

 Pamatuju si, že námět jsem začala rozpracovávat už před koncem školního roku. Samotný scénář vznikl o prázdninách, stejně jako rekvizity, kostýmy atd. Natáčení pak probíhalo na začátku září a na střih jsem měla pár dní, abych film stihla před koncem září odeslat.

Chystáš něco nového? Pokud ano, máš už nějakou vizi, o čem to bude?

Ano, lákalo by mě natočit film v prostředí čajovny, myslím, že může být podkladem pro mnoho zajímavých dějů, možná bych to mohla propojit s čínskou mytologií. 

Pro BAF, náš Bílovecký filmový festival máš nějaký záměr?

Mám už nějakou představu, možná to bude právě ten námět, o kterém jsem se zmínila, ale uvidíme. Taky přemýšlím, že bych přihlásila některý ze svých filmových plakátů…

Paráda! Klidně můžeš poslat snímky tři, to je limit. Ale potěší nás i jeden. A jak je to u tebe s výhledem do budoucna, na jakou školu se budeš hlásit? Tipuji, že filmařinu neopustíš, je tomu tak?

Ano, chtěla bych se hlásit na filmovou nebo divadelní režii. Už teď s kamarádkou spolupracujeme na scénáři divadelní hry, která bude sestavena z textů a básní mladých ostravských autorů tak, aby reflektovala naši generaci, zrcadlila všelijaké mezilidské vztahy a emoce. Již máme posbíraných asi šedesát autorských textů, takže bude z čeho vybírat.

Je patrné, že máš hodně filmových zkušeností, i když se na profesionální dráhu teprve chystáš. Uvítali bychom však, kdybys mohla pro BAF vytvořit prezentaci nebo workshop, kde bychom my, laici, pod tvým vedením a z tvého úhlu pohledu zkusili něco malého vytvořit, třeba takový nějaký 30 –ti vteřinový scénář. Co tomu říkáš?

To je zajímavá výzva, ale vy už jste měli různé workshopy, takže nejste zase tak nezkušení! Možná by pro vás bylo zajímavé, kdybych se podělila o to, co mě při tvorbě autorského filmu překvapilo, jaké byly překážky nebo jak jsem řešila určité výzvy a situace. 

Ano, přesně tak, to by bylo pro nás velmi přínosné a mnozí filmoví nadšenci by to ocenili, pomohlo by jim to v jejich snaze vytvořit svůj první snímek.

Rozhovor s Viktorií Pražákovou vedla Milena Langrová

Přejít nahoru